Francis Ford Coppola: Kmotr nového Hollywoodu
Jen málokterý režisér zanechal v dějinách světové kinematografie tak výraznou stopu. A jen málokterý režisér zažil triumfálnější vzestupy i bolestivější pády. Francis Ford Coppola, jenž právě slaví své 85. narozeniny, se svojí tvorbou vymyká ve všech myslitelných ohledech. Svůj první film natočil v produkci Sovětského svazu, aby posléze zakotvil u proslulého "béčkaře" Rogera Cormana. Poté, co stvořil jeden z posledních produktů klasického Hollywoodu, přispěl rozhodující měrou ke vzniku toho nového. Stal se autorem jedné z nejvýznamnějších filmových sérií všech dob a svým nejlepším filmem si málem zničil svoji kariéru. Současně se mu podařilo založit jednu z nejvlivnějších hollywoodských dynastií a uvést na trh mimořádně kvalitní vína. A navzdory svému věku se nyní pokouší o velkolepý comeback.
Byl při tom
Francis Ford Coppola se narodil 7. dubna 1939 v Michiganu do italo-americké rodiny. Už jako malý kluk si zamiloval film a divadlo, a tak se nikdo nemohl divit, že se v roce 1957 nechal zapsat na Hofstrovu univerzitu, aby tam vystudoval obor divadelní režie. Tam si také vyzkouší režii nejen klasických děl, ale i svých vlastních her. Nedrží se zavedených postupů, snaží se objevovat nové. Po třech letech studií se stává bakalářem svobodných umění a přechází na filmovou katedru kalifornské UCLA (Kalifornská univerzita v Los Angeles).
Je obrovským paradoxem, že svůj první film natočil Coppola v sovětské produkci. Jednalo se o sci-fi Něbo zovjot (1959) a jejím spolurežisérem byl Michajl Karzukov. Dnes si už na ni vzpomene jen málokdo (pokud vůbec někdo), ale Coppolu to jistě nemrzí. Určitě jej ani nemrzí setkání s Rogerem Cormanem, neboť tento svérázný tvůrce dopomohl k závratné kariéře mnoha slavným hercům a režisérům. Právě pod jeho produkčním dohledem natočil Coppola horor Demence 13 (1963) a podílel se na režii snímku Strašení (1963), v němž si zahráli i Boris Karloff a Jack Nicholson. Ale ten pravý Francis Ford Coppola se zrodil až během druhé poloviny 60. let.
Všechno to začalo hořkou komedií Teď už jsi velký chlapec (1966). Vypráví příběh devatenáctiletého mladíka, který vyletí z rodinného hnízda, aby poznal skutečný svět a prožil první lásky. Již za tento film se Coppolovi dostalo nemalého uznání, dokonce s ním málem ovládl filmový festival v Cannes. A pak přišel další veletoč: muzikál Divotvorný hrnec (1968), v němž hlavní roli ztvárnil legendární Fred Astaire, byl typickým produktem klasického Hollywoodu. Ale časy se měnily, studiový systém se ukázal jako přežitý a americké publikum zatoužilo po trochu jiných příbězích. Coppola byl ale natolik flexibilní a kreativní, že se požadavkům doby dokázal přizpůsobit.
Cesta na vrchol
Na sklonku 60. let zabodoval Coppola s psychologickým dramatem Lidé deště (1969). Jednalo se o příběh těhotné ženy, která uteče od svého manžela, aby se pokusila najít své štěstí v náručí jiných mužů. Byl to festivalový hit a další důkaz Coppolovy tvůrčí flexibility. Navíc se v tomto filmu objevili hned dva herci, kteří významnou měrou přispěli k dalším Coppolovým režijním úspěchům: James Caan a Robert Duvall. Leč svého prvního triumfu dosáhl Coppola coby scenárista. Režiséru Franklinu J. Schaffnerovi pomohl s převedením životních osudů generála George Pattona na filmové plátno.
Životopisné drama Generál Patton (1970) je učiněným žánrovým skvostem. Coppola nahlíží na komplikovanou osobnost slavného vojevůdce velmi objektivním způsobem. Patton je v jeho pojetí nejen brilantním stratégem, ale také složitým člověkem, jenž si svým chováním způsobil řadu problémů. Jelikož Coppola odvedl skvělou práci, stal se výsledkem film, který má opravdu daleko k tradičním žánrovým stereotypům. Nezřídka se mluví o tom, že s nabídkou na hlavní roli byl osloven Burt Lancaster, který ji nakonec odmítl. Pravdou ale je, že George C. Scott se v roli generála Pattona vyloženě našel, přičemž se mu podobal i po fyzické stránce. Generál Patton se stal velikým hitem, který získal hned sedm Oscarů. Nechyběla mezi nimi ani cena za nejlepší film a původní scénář. Jednatřicetiletý Coppola tak poprvé stanul na oscarovém pódiu.
Po úspěchu Generála Pattona začal psát Coppola novou kapitolu americké kinematografie. Výpravná gangsterka Kmotr (1972), brilantní adaptace stejnojmenného románu Maria Puza (který se sám podílel na scénáři), odstartovala se vší pompou rozsáhlou ságu zachycující osudy členů newyorské mafiánské rodiny Corleonů. V jejím čele stojí obávaný, leč vážený don Vito Corleone (Marlon Brando), který má tři syny, přičemž ten nejmladší, Michael (Al Pacino), nechce mít s rodinným podnikem nic společného. Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné. Do dalších rolí obsadil Coppola jak své dva herecké oblíbence, Roberta Duvalla a Jamese Caana, tak svoji mladší sestru Talii Shierovou. Kmotr se stal obrovským hitem a získal hned jedenáct oscarových nominací. Z těch sice nakonec proměnil pouze tři (geniální muzikál Kabaret představoval příliš silnou konkurenci), ta nejcennější – za nejlepší film – však mezi nimi nechyběla. Třiatřicetiletý Coppola se tak rázem zařadil mezi nejvlivnější představitele nového Hollywoodu.
Cíle velké, meze žádné
Vraždící běsnění gangu Charlese Mansona, válka ve Vietnamu, atentát na bratry Kennedyovy a Martina Luthera Kinga a aféra Watergate. To vše způsobilo, že americká společnost propadla obrovské deziluzi. A hollywoodská tvorba její rozpoložení do značné míry reflektovala. Sám Coppola natočil konspirační thriller Rozhovor (1974), jehož hlavní hrdina, expert na bezpečnost a dohled Harry Caul (vynikající Gene Hackman), se stane obětí vlastní paranoie. Svým způsobem šlo o volnou variaci na kultovní Zvětšeninu (1966) Michelangela Antonioniho, to ale neznamená, že by Rozhovor nebyl originálním počinem. Coppola s ním opanoval filmový festival v Cannes a předvedl publiku mistrovskou práci se střihem a zvukovou stopou.
Nezískal-li Rozhovor žádného Oscara, mohl si za to samotný Coppola. Ve stejném roce totiž uvedl do kin svůj další film – a v tomto případě šlo o událost, která neměla obdoby. Kmotr II (1974) je jedním z mála filmových pokračování, která svého předchůdce překonala ve všech myslitelných ohledech. Jeho děj je založený na dvou paralelních rovinách. První zachycuje osudy mladého Vita Corleona (skvostný Robert De Niro), druhá osudy jeho syna Michaela (stále lepší a lepší Al Pacino), jemuž se sice daří udržet rodinný podnik v chodu, leč za příliš vysokou osobní cenu. Kmotr II je učiněným mistrovským dílem, a tak se nikdo nemůže divit, že jej zdobí hned šest Oscarů, včetně těch za nejlepší film, režii a adaptovaný scénář. Zde už nelze mluvit o "pouhém" úspěchu, ale o velkolepém triumfu.
Je smutným paradoxem, že nejvíce problémů přinesl Coppolovi film, který je absolutním vrcholem jeho tvorby. Válečné podobenství Apokalypsa (1979), velmi volná variace na slavnou novelu Josepha Conrada Srdce temnoty, připravilo Coppolu bezmála o čtyři roky života a spolykalo obrovské množství peněz. Coppola se během natáčení opakovaně ocitl v těžkém duševním rozpoložení a byl nucen rozprodat nemalou část svého majetku. Martin Sheen, herecký představitel kapitána Willarda, který je pověřen úkolem najít a zlikvidovat šíleného plukovníka Kurtze, jenž si v nitru vietnamské džungle založil své vlastní království, zde sice podal svůj životní výkon, zaplatil však za něj enormně vysokou cenu. Začal nadměrně pít, dostal infarkt a rozpadlo se mu manželství. Marlon Brando, jemuž byla svěřena vedlejší, leč klíčová role plukovníka Kurtze, se zase potýkal s takovou nadváhou, že jej kamera zabírala převážně v přítmí. Rozhodně ale nelze říci, že by se Coppolovi za jeho utrpení nedostalo určité satisfakce.
O válce ve Vietnamu bylo natočeno mnoho filmů, žádný však nezachytil zmíněný vojenský konflikt takovým způsobem, jakým se to podařilo Coppolově Apokalypse. Vyšinutý podplukovník Kilgor (excelentní Robert Duvall), který má rád své surfovací prkno a vůni napalmu po ránu. Návštěva Playboy Playmates, jež se vymkne kontrole. Francouzská rodina, která odmítá opustit své statky nabyté za koloniálních dob. Šílenství zachycené bez jakýchkoliv příkras. Apokalypsa Coppolovi málem vynesla dalšího Oscara (chyba, že jen "málem") a časem se přece jen stala rentabilním projektem. O jejím strastiplném natáčení pak vznikl dokument Srdce temnoty: režisérská apokalypsa (1991), na jehož natáčení se podílela i Coppolova manželka Eleanor.
Hubená léta
Po problémech, jež provázely natáčení Apokalypsy, se Coppola musel uskromnit. Pomineme-li romantický muzikál One from the Heart (1981), na jeho další tvorbě se tato skutečnost naštěstí příliš neprojevila. Dramata Ztracenci a Dravé ryby (obě 1983) přinesla působivý a neotřelý pohled do života členů mládežnických gangů a představila divákům nově nastupující hereckou generaci (ve Ztracencích se objevili Tom Cruise a Patrick Swayze, ve Dravých rybách Mickey Rourke a Coppolův synovec Nicolas Cage, krásná Diane Laneová pak zazářila v obou zmíněných filmech). Zub času byl určitě milosrdnější ke Ztracencům, zatímco Dravé ryby dnes už zaujmou spíše jen svojí formální stránkou.
Za další Coppolův majstrštyk pak můžeme s čistým svědomím označit retro gangsterku Cotton Club (1984). Láska, jazz a organizovaný zločin. O tom všem vypráví tento krásný film, jehož hlavním hrdinou je mladý trumpetista Dixie Dwyer (výborný Richard Gere), který se v časech hospodářské krize a prohibice pokouší prorazit ve světě showbyznysu. Cotton Club sice nestrhal žebříčky návštěvnosti a nezískal žádného Oscara, Coppola však díky němu nabral nový a příjemně osvěžující dech. Což bylo znát i na jeho následujícím filmu, romantické komedii Peggy Sue se vdává (1986). Jedná se o příběh rozvádějící se čtyřicátnice Peggy Sue Kelcherové (famózní Kathleen Turnerová), která se vrátí v čase do svých středoškolských let, díky čemuž se jí naskytne možnost vytvořit si novou a příznivější budoucnost.
K vietnamskému traumatu se Coppola vrátil prostřednictvím komorního psychologického dramatu Zahrady z kamene (1987), to však prošlo kiny prakticky bez povšimnutí. Své publikum si naopak našlo životopisné drama Tucker: Člověk a jeho sen (1988), příběh vynálezce Prestona Tuckera (výtečný Jeff Bridges). Ten se po skončení hlavních bojů druhé světové války pokusí uvést v život svoji odvážnou vizi auta budoucnosti. Auta, které bude levné, ale technicky dokonalé. S Woodym Allenem a Martinem Scorsesem pak natočil Povídky z New Yorku (1989), přičemž jeho příspěvek nesl název Život bez Zoe.
Velký návrat
S příchodem 90. let se Francis Ford Coppola dočkal vskutku velkolepého comebacku. Tím byl samozřejmě Kmotr III (1990), jenž nanejvýš důstojně zakončil slavnou mafiánskou ságu. Michael Corleone je zde vyobrazen jako stárnoucí muž, který se snaží legalizovat své obchody a současně si najít vhodného nástupce. Tím by mohl být pohledný a temperamentní Vincent Mancini (Andy Garcia), nemanželský syn jeho staršího a zesnulého bratra. Ač se Coppolovi podařil senzační návrat do staré formy, musel se Kmotr III spokojit pouze se sedmi neproměněnými oscarovými nominacemi (konkurence v podobě Tance s vlky a Mafiánů byla zkrátka příliš silná). Zato divácká a kritická odezva musela Coppolu velmi potěšit.
Je těžké vystavit objektivní hodnocení Coppolově Draculovi (1992). Budeme-li jej poměřovat s proslulou knižní předlohou Brama Stokera, jen těžko se ubráníme určitým rozpakům. Z filmařského hlediska se ovšem opět jedná o mimořádný počin. Diváci však byli vesměs spokojení, a tak se Coppola mohl radovat z dalšího tučného výdělku. A ta nádherná výprava! Žádný div, že hořká komedie Jack (1996) působila na některé diváky až příliš "obyčejně". Navíc stála výhradně na hereckém výkonu Robina Williamse. Populární herec se zde představil v roli chlapce, jehož buňky stárnou čtyřikrát rychleji. V deseti letech tedy vypadá jako čtyřicetiletý muž. Byť Jack publikum zrovna neohromil, určitě nelze ani v jeho případě mluvit o Coppolově tvůrčím selhání.
Případné pochybovače Coppola umlčel právnickým thrillerem Vyvolávač deště (1997), znamenitou adaptací stejnojmenného knižního bestselleru Johna Grishama. Jeho prostřednictvím současně uspíšil nástup nové hollywoodské hvězdy Matta Damona. Pak už se Coppola věnoval spíše experimentální tvorbě, jejímž výsledkem byly snímky jako Youth Without Youth (2007), Tetro (2009) či Twixt (2011). V posledním případě však již vážně můžeme mluvit o skutečném tvůrčím úletu. Coppola má ovšem natolik početnou fanouškovskou základnu, že si nějaký ten přešlap odpírat nemusí.
A navzdory svému pokročilému věku dává nyní opět hlavu na špalek. Zbavil se svých vinic, aby mohl natočit výpravnou sci-fi Megalopolis (2024) inspirovanou kultovním snímkem Fritze Langa Metropolis (1927). Nedávno kolovaly zvěsti o tom, že se mu jeho vysněný projekt rozpadá pod rukama, dnes se už pro změnu vyhlíží datum premiéry. Těžko říct, co z toho vzejde. Francis Ford Coppola, který se nyní může radovat z úspěchů své nádherné dcery Sofie, by si ještě nějaký "velký" film zasloužil. Stejně jako diváci, pro něž bude jeho tvorba vždy nevyčerpatelným zdrojem radosti a úžasu!
Foto: Wikimedia Commons (Francis Ford Coppola; Copyrighted free use)